2. kapitola, fol. 11b

Mišna:

Zapovězené styky1) nevykládáme ve třech,2) Dílo stvoření3) ve dvou ani [Dílo] vozu4) v jednom, pouze je-li to člověk moudrý a chápavý svým rozumem. Kdokoliv se zabývá čtyřmi věcmi – co je nahoře,5) co je dole,6) co je vepředu a co je vzadu7) – bylo by pro něj lépe, kdyby nepřišel na svět.8) A komukoli chybí úcta před jeho Učinitelem, bylo by pro něj lépe, kdyby nepřišel na svět.

Gemara:

Nejdříve říkáš: ,Ani [Dílo] Vozu v jednom‘9) a potom říkáš: ,Pouze je-li to člověk moudrý a chápavý svým rozumem‘? – Tím je řečeno: ,Zapovězené styky nevykládáme třem [žákům], Dílo stvoření dvěma [žákům] ani [Dílo] vozu jednomu [žákovi], pouze je-li to člověk moudrý a chápavý svým rozumem.‘

,Zapovězené styky nevykládáme ve třech.‘ – Z jakého důvodu? – Řekněme, protože je psáno: Muž muž ke každému příbuznému svého masa.10) Muž muž, to jsou dva. Příbuzný jeho masa, to je jeden. A Milosrdný říká: Nepřiblíží se, aby odhalil jeho nahotu.11) – Ale v tom případě, když je tedy psáno: Muž muž, když proklínal by svého Boha12) [nebo:] Muž muž (...), který dá ze svého potomstva Molochovi,13) platí zde totéž! Spíše jsou tyto [verše] potřeba k zahrnutí pohanů, kteří jsou tím varováni před proklínáním14) Jména a před modlářstvím jako Izraelci. Tedy i tento [verš] je potřeba k zahrnutí pohanů, kteří jsou tím varováni před zapovězenými styky jako Izraelci.

Spíše [to plyne] z verše: A střezte mé ustanovení.15) A střezte, to jsou dva.16) Mé ustanovení, to je jeden. A Milosrdný praví: Ať nečiní se z těch nařízení ohavných.15) – Ale v tom případě, když je tedy psáno: A střezte šabat17) [nebo:] A budete střežit ty nekvašené chleby18) [nebo:] A střezte střežení Svatyně,19) platí zde totéž!

„Spíše,“ řekl rav Aši, „co to znamená ,Zapovězené styky nevykládáme ve třech‘? Skrytosti20) zapovězených styků nevykládáme třem [žákům]! A z jakého důvodu? Je to logické: Sedí-li před svým mistrem dva [žáci], pak jeden diskutuje s mistrem a ten druhý naslouchá, aby se poučil. [Jsou-li] tři, pak jeden diskutuje s mistrem a ti dva diskutují navzájem a nevědí, co jejich mistr povídá. Mohli by tedy povolit to, co je v zapovězených stycích zakázáno.“ – Když je tomu tak, totéž platí o [vyučování] celé Tóry? – Zapovězené styky jsou něco jiného, neboť mistr řekl: „Loupež a zapovězené styky: duše po nich prahne a touží!“ – Když je tomu tak, totéž platí [o vyučování zákonů] o loupeži? – K zapovězeným stykům existuje velké nutkání, ať k nim je či není příležitost. K loupeži existuje velké nutkání, je-li k ní příležitost, ale pokud k ní příležitost není, žádné velké nutkání neexistuje.

,Ani Dílo stvoření ve dvou.‘ – Odkud to víme? – Neboť naši rabíni učí: [Stojí psáno:] Vždyť ptej se, prosím, na dny prvotní.21) Jeden se ptát smí, ale dva se ptát nesmějí. Mohl [bych říci], že se člověk smí ptát [na dny] před Stvořením světa. [Proto] Písmo praví: Od toho dne, co stvořil Bůh člověka na zemi.22) Mohl [bych říci], že se člověk nesmí ptát na Šest dnů Stvoření.4) [Proto] Písmo praví: Na dny prvotní, které byly před tebou.23) Mohl [bych říci], že se člověk smí ptát na to, co je nahoře, co je dole, co je vepředu a co je vzadu. [Proto] Písmo praví: A od konce nebes a až ke konci nebes,23) [což znamená:] Od konce nebes a až ke konci nebes se ptát smíš, ale nesmíš se ptát na to, co je nahoře, co je dole, co je vepředu a co je vzadu.

------------------------------------ 

1) Viz Lv 18,6n.

2) Toto téma je zakázáno vysvětlovat více než dvěma osobám najednou.

3) Gn 1,1-3. Pod pojem Ma’ase berešit patří esoterní aspekty kosmogonie.

4) Jde o kapitoly Ez 1, Ez 10 a Iz 6. Dílo stvoření a Dílo vozu tvoří dva stěžejní pilíře mystické nauky.

5) Podle Rašiho jde o oblohu klenoucí se nad hlavami ,Svatých zvířat‘ (chajot).

6) Tj. samotné chajot.

7) Podle Rašiho jde o směr na východ a západ nad oblohou. Ovšem z gemary (16a) plyne, že tyto údaje se rovněž týkají času: co se stalo před Stvořením a co se stane v budoucnu, jak vysvětlují také tosafisté.

8) Ohledně této formulace se překlad řídí Rašim, existují však i jiné možnosti.

9) Tj. na jedné straně jako by z té formulace plynulo, že člověk by neměl Dílo vozu studovat ani o samotě, a na druhé straně by fakt, že by takhle studoval bez mistra, naznačoval, že náleží k moudrým a je chápavý.

10) Lv 18,6.

11) Lv 18,6.

12) Lv 24,15.

13) Lv 20,2.

14) Doslova ,požehnáním‘ (eufemismus).

15) Lv 18,30.

16) Plurál mluví vždy minimálně o dvou.

17) Ex 31,14.

18) Ex 12,17.

19) Nu 18,5.

20) Podle Rašiho jde o „skrytosti“ proto, že všechny zapovězené styky v Písmu nejsou výslovně popsány, nicméně je lze odvodit: např. zapovězený styk s matkou vlastního tchána nebo tchyně aj. (viz Sanhedrin 75a). Maharša se domnívá, že skryté jsou důvody zákazu těchto styků.

21) Dt 4,32; míněny jsou dny Stvoření.

22) Dt 4,32.

 

fol. 12a (gemara)

Nyní, když je to1) odvozeno z [verše:] Od konce nebes a až ke konci nebes, k čemu je [verš:] Od toho dne, co stvořil Bůh člověka na zemi?2) – Je to podle [názoru] r. El‘azara, neboť rabi El‘azar řekl: „Prvotní člověk [sahal] od země až k obloze, neboť je psáno: Od toho dne, co stvořil Bůh člověka na zemi.3) Když se však prohřešil, Svatý, budiž požehnán, na něj vložil Svou ruku a umenšil ho, neboť je psáno: Potom a předtím4) jsi mne vytvořil a vložil jsi na mne Svou dlaň!“5) – Rav Jehuda řekl: „Rav pravil: Prvotní člověk [sahal] od jednoho konce světa ke druhému,6) neboť je psáno: Od toho dne, co stvořil Bůh člověka na zemi, a od konce nebes až do konce nebes. Když se však prohřešil, Svatý, budiž požehnán, na něj vložil Svou ruku a umenšil ho, neboť je psáno: A vložil jsi na mne Svou dlaň.“ – Když je tomu tak, ty verše7) si vzájemně odporují? – Oba dva [uvádějí] stejnou míru.8)

Rav Jehuda dále řekl: „Rav pravil: Prvního dne bylo stvořeno deset věcí: nebesa a země, tohu a bohu,9) světlo a temnota, vítr a voda, míra dne a míra noci.10) Nebesa a země, neboť je psáno: V počátku stvořil Bůh nebesa a zemi.11) Tohu a bohu, neboť je psáno: A země byla tohu a bohu.12) Světlo a temnota: Temnota, neboť je psáno: A temnota byla nad povrchem propasti.12) Světlo, neboť je psáno: A řekl Bůh: Budiž světlo!13) Vítr a voda, neboť je psáno: A vítr Boží se vznášel nad povrchem vod.12) Míra dne a míra noci, neboť je psáno: A byl večer, a bylo jitro, den jeden.“14)

Tana [učí:]: „Tohu je zelená čára, která obepíná celý svět, protože z ní povstává temnota, neboť je psáno: Ustavil temnotu skrýší Svou obklopující Jej.15) Bohu jsou vlhké kameny ponořené v propasti, protože z nich povstává voda, neboť je psáno: A natáhne nad ní čáru tohu a kameny bohu.“16)

A skutečně bylo světlo stvořeno První den? Vždyť je psáno: dal je Bůh na klenbu nebes17) a dále je psáno: A byl večer, a bylo jitro, den čtvrtý?18) – Je to podle [názoru] r.El‘azara, neboť r.El‘azar řekl: „Světlem, které Svatý, budiž požehnán, stvořil První den, člověk viděl [události] od jednoho konce světa ke druhému. Když však Svatý, budiž požehnán, spatřil Pokolení potopy a Pokolení rozdělení19) a viděl, že jejich skutky jsou zkažené, povstal a to [světlo] před nimi ukryl, neboť je psáno: A zbaveno od svévolníků je jejich světlo.20) A pro koho to [světlo] ukryl? Pro spravedlivé v čase příštím, neboť je psáno: A viděl Bůh světlo, že je dobré.21) A dobrý je právě ‘spravedlivý’, neboť je psáno: Řekněte spravedlivý, že je dobrý.22) Když viděl to světlo, co ukryl pro spravedlivé, zaradoval se, neboť je psáno: Světlo spravedlivých rozradostňuje.“23)

[O tom se baví následující] tanaim: Světlem, které Svatý, budiž požehnán, stvořil První den, člověk viděl a sledoval [události] od jednoho konce světa ke druhému. To je názor rabiho Jákoba, ale moudří říkají: „Právě toto [světlo pochází] od Světel,24) která byla stvořena První den a zavěšena [na oblohu] až Čtvrtý den.“

Rav Zutra bar Tovja řekl: „Rav pravil: Svět byl stvořen deseti věcmi: moudrostí, rozumem, poznáním, silou, káráním, hrdinstvím, spravedlností, výnosem, slitováním a milosrdenstvím. Moudrostí a rozumem, neboť je psáno: Pán v moudrosti založil zemi, připravil nebesa v rozumu.25) Poznáním, neboť je psáno: Jeho poznáním se propasti rozpoltily.26) Silou a hrdinstvím, neboť je psáno: Upevňující hory Svou silou, opásán hrdinstvím.27) Káráním, neboť je psáno: Sloupy nebes se chvějí a trnou nad Jeho pokáráním.28) Spravedlností a výnosem, neboť je psáno: Spravedlnost a výnos jsou pilířem Tvého Trůnu.29) Slitováním a milosrdenstvím, neboť je psáno: Vzpomeň si na Svá slitování, Pane, a na Svá milosrdenství, která od věčnosti jsou!“30)

---------------------------- 

1) Tzn. skutečnost, že je zakázáno vyptávat na dobu před Stvořením světa.

2) Je-li zakázáno ptát se na věci za hranicí nebes, plyne z toho, že je zakázáno ptát se i na dobu, kdy ještě nebesa neexistovala v době před Stvořením světa.

3) Dt 4,32. Verš totiž pokračuje: A od konce nebes a až ke konci nebes.

4) Tj. odehrálo se vlastně dvojí stvoření člověka. První, když člověk sahal k obloze; druhé, když byl umenšen.

5) Ž 139,5.

6) Tj. vleže. Adam sahal od východu až k západu, což je údajně vzdálenost pěti set let chůze (viz Tosaf.)

7) Tzn. části verše Dt 4,32, které byly rabíny zmíněny.

8) Vzdálenost východ-západ je stejná jako vzdálenost země-nebesa (viz 13a).

9) Viz Gn 1,2. Tyto výrazy se obvykle překládají jako přívlastky země, tj. pustá a prázdná (ČEP), ale zde jsou chápány jako zvláštní prvky Stvoření.

10) Tj. noc a den tvořící společně 24 hodin (Raši, Jastrow).

11) Gn 1,1.

12) Gn 1,2.

13) Gn 1,3.

14) Gn 1,5.

15) Ž 18,12.

16) Iz 34,11.

17) Gn 1,17.

18) Gn 1,19.

19) Tzn. pokolení, které vystavělo Babylonskou věž, pročež je Bůh rozptýlil po světě a „rozdělil“ je zmatením jazyků (viz Gn 11,9).

20) Jób 38,15.

21) Gn 1,4.

22) Iz 3,10.

23) Př 13,9.

24) Viz Gn 1,14n.

25) Př 3,19.

26) Př 3,20.

27) Ž 65,7.

28) Jób 26,11.

29) Ž 89,15.

30) Ž 25,6.