1. kapitola, fol. 2a

Mišna:

Odkdy odříkáváme večerní Šema? Od chvíle, kdy kněží vejdou [do svých domů], aby konzumovali svou terumu,1) až do konce první hlídky.2) To je názor r. Eli’ezera, ale moudří říkají, že až do půlnoci. Raban Gamli’el říká: „Dokud nevzejde úsvit.”3) Jednou se stalo, že přišli jeho4) synové ze [svatební] hostiny [až k ránu] a řekli mu: „[Ještě] jsme neodříkávali [večerní] Šema!” [R. Gamli’el] jim řekl: „Jestliže nevzešel úsvit, jste povinni [Šema] odříkávat.“

 A [moudří] to neříkají pouze ohledně této [věci], nýbrž platí, že kdykoli moudří řeknou: ,do půlnoci‘, [náboženská] povinnost [trvá], dokud nevzejde úsvit. Ohledně pálení tuku a údů [obětin] [náboženská] povinnost [trvá], dokud nevzejde úsvit. 5) A ohledně všech [obětí], které se konzumují do jednoho dne, [náboženská] povinnost [trvá], dokud nevzejde úsvit.6) Když je tomu tak, proč tedy moudří říkají, že do půlnoci? Aby vzdálili člověka od přestupku.7)

Gemara:

Oč se tana [opírá], když učí: Odkdy, [atd.]?8) Ba co víc, čím se liší [večerní Šema od ranního], že učí nejdříve o večerním [Šema]? Ať učí nejdříve o ranním [Šema]! – Tana [se zde opírá] o Písmo, neboť je psáno: Při svém uléhání a při svém vstávání.9) A to je to, co se učí [v mišně]: ,Kdy nastává doba k odříkávání Šema při ulehnutí? Od chvíle, kdy kněží10) vejdou [do svých domů], aby konzumovali svou terumu.’11) Anebo chceš-li, mohu [též] říci: [Tana] odvozuje [přednost večerního Šema] od [pořadí] Stvoření světa, neboť je psáno: A byl večer, a bylo jitro, den jeden.12)

Když je tomu tak, [proč] konec [mišny]13) učí: Ráno se žehná dvakrát předtím a jednou potom, večer se žehná dvakrát předtím a dvakrát potom?14) Ať [i zde tana] učí nejdříve o večerním [Šema]!

– Tana začíná [mišnu] večerním [Šema] a potom učí o ranním [Šema]. Dokud se zabývá ranním [Šema], vykládá věci [týkající se] ranního [Šema], a potom vykládá věci [týkající se] večerního [Šema].

[Otázka stanovení doby pro recitaci Šema večer:]

Mistr řekl: ,Od chvíle, kdy kněží vejdou [do svých domů], aby konzumovali svou terumu.' Tak tedy – kdy [mohou] kněží, [kteří byli rituálně nečistí] konzumovat terumu [poté, co se ponořili do mikve]? Od chvíle východu hvězd! [Proč] tedy neučí: ,Od chvíle východu hvězd'? [Protože] tím nás [tana jakoby] mimochodem [učí jinou] věc: Kdy smějí kněží, [kteří byli rituálně nečistí], konzumovat terumu? Od chvíle východu hvězd. A tím nás [tana] chce naučit, že smírčí [oběť, kterou musí rituálně nečistý člověk přinést následující den po svém ponoření] nebrání [knězi, aby byl považován za rituálně čistého při konzumaci terumy],15)  jak se učí [v barajtě]: A přijde slunce, a bude čistý,16) [takže] západ slunce [po ponoření] brání konzumaci terumy, [ale] smírčí oběť nebrání konzumaci terumy.'

Ale jak víme, že [výraz] A přijde slunce znamená ,západ slunce‘ a [výraz] A bude čistý znamená ,den se vyčistil‘?17)

----------------------------------------------------

1) Jestliže se kněz rituálně poskvrní, tak nesmí konzumovat terumu, dokud nepodstoupí rituální koupel a nevyčká do západu slunce.

2) Tj. dokud neuplyne jedna čtvrtina resp. jedna třetina noci (viz níže 3a).

3) Tj. až do rozbřesku, podle Maimonida asi 72 minut před východem slunce (viz Pesachim 93b).

4) Synové r. Gamli’ela.

5) Nikde se nepraví, že by bylo pálení tuku, atd. povoleno pouze do půlnoci. Je to zde uváděno proto, abychom se poučili, že kdykoliv je splnění některé povinnosti stanoveno na noc, nejzazší termín je až první úsvit (Raši).

6) Míněny jsou takové oběti, které smějí být konzumovány pouze v den porážky a následující noc.

7) Tzn. nejzazší termín je sice rozbřesk, ale v rámci prevence se raději uvádí, že jen do půlnoci, aby na to někdo nezapomněl docela a neusnul.

8) Tj. kde se v Písmu dovídáme, že recitace Šema je vůbec předepisována?

9) Dt 6,7; ČEP: „když budeš uléhat nebo vstávat“.

10) Kteří byli nečistí.

11) To je zároveň i odpověď i na tu druhou otázku, protože v Písmu je nejdříve zmínka o recitaci Šema večerního.

12) Gn 1,5. ČEP: „den první“.

13) Viz níže 11a.

14) Tj. proč se v jiné mišně učí v pořadí ranní Šema – večerní Šema? 

15)  Jestliže se nekněz rituálně poskvrnil, musel (a) podstoupit rituální koupel; (b) počkat do večera, tj. do dalšího dne; (c) přinést oběť za usmíření. Kněz však mohl ve stejné situaci splnit pouze první dva body k tomu, aby směl konzumovat terumu. Oběť za usmíření musel přinést jen tehdy, pokud chtěl konzumovat svátosti (kodašim) nebo vejít do Svatyně.

16) Lv 22,7; ČEP: Po západu slunce bude [ten člověk] čistý, ale v gemaře je vykládáno jako: ,A zapadne slunce a [den] se vyčistí.'

17)  Tj. skončil.