Berachot
Traktát zvaný Požehnání obsahuje 9 kapitol a zabývá se každodenními modlitbami, jejich složením a řádem, dobami, v nichž mají být uskutečňovány, způsobem jejich realizace (tedy zejména modlitbami Šema a Šemone esre, tj. modlitbou osmnácti požehnání čili Amidou), dále různými druhy požehnání (před jídlem a po jídle, posvěcením šabatu a šabatového jídla, havdalou rozdělující svátek od všedního dne atd.).
1. kapitola se věnuje času pro recitaci Šema ráno a večer, tělesné pozici při této modlitbě a požehnáním před ní a po ní.
2. kapitola rozebírá, kdy je možné přerušit tuto modlitbu, příp. pozdravit příchozí osobu, jak se ji mají modlit pracující na vysoké zdi nebo v koruně stromu, anebo mladík, jenž se právě žení.
3. kapitola pojednává o případech zproštění této povinnosti.
4. kapitola uvádí časy pro ranní, odpolední, večerní modlitbu a pro přídavnou modlitbu (musaf), zda se lze modlit Šemone esre také v zkrácené formě, o člověku modlícím se na nebezpečném místě nebo při jízdě na koni, podrobnosti o musafu.
5. kapitola: pozice a vnitřní příprava na modlitbu, modlitba za déšť, havdala, vedení modlitby.
6. kapitola: požehnání různých plodů, chleba, vína a dalších potravin.
7. kapitola je věnována společnému požehnání po jídle.
8. kapitola uvádí rozdíly mezi Hilelovou a Šamajovou školou ohledně mytí rukou a požehnání jídla.
9. kapitola popisuje požehnání při různých příležitostech, při spatření přírodních úkazů, při vstupu do města a při jeho opouštění, pří šťastných a nešťastných událostech atd.), a používání Božích jmen.
Gemara upřesňuje hlavní témata Mišny, najdeme zde konkrétní zkušenosti a příhody, které ilustrují chování rabínů v souvisejících situacích, až po výklad snů, který nás vrací do starověkého světa plného barevných obrazů.
V překladu M. Beneše uvádíme úryvky z folií 2a, 10a a 55a-b.