3. kapitola, fol. 30b (gemara) 

Rabi Simlaj vykládal: „Čemu se podobá zárodek v matčině děloze? Stočené tabulce na psaní.1) Jeho ruce spočívají na obou spáncích, lokty má na obou nohách a paty má na obou hýždích. Hlavu má mezi koleny, ústa má zavřená a pupek má otevřený. Jí z toho, co jí jeho matka, a pije z toho, co pije jeho matka, ale nevydává žádné výkaly, aby svou matku nezabil. Ale jakmile se dostane na světlo světa,2) otevře to, co měl zavřené, a zavře to, co měl otevřené, protože kdyby se tak nestalo, nemohl by přežít ani na okamžik.

Nad hlavou se mu zapálí lampa a on vidí od jednoho konce světa až ke druhému, neboť je psáno: V jasu Jeho lampy nad mou hlavou, za jejího světla šel jsem temnotou.3) A nediv se tomu, neboť člověk spící zde4) může spatřit ve snu [třeba] Hispánii. A neexistují dny, kdy by člověk zažil větší blaho, než v těchto dnech, neboť je psáno: Kdo dá mi, jak měsíce minulé, jak dny, kdy Bůh mne střežil?5) A které jsou to dny, které představují měsíce, ale nepředstavují roky? Musíš říci, že jsou to měsíce těhotenství!6)

A [dítě v těle matky] také naučí celou Tóru, neboť je psáno: A učil mne a říkal mi: Podepři má slova svým srdcem, střez má přikázání, a přežiješ!7) a dále je psáno: V tajemství Boha nad mým stanem.8) (K čemu je ten dodatečný citát? – A řekneš-li, že to [první] bylo řečeno prorokovi,9) pojď a slyš: Kdy rozhovor s Bohem byl nad mým stanem.) Když se dostane na světlo světa, přijde anděl, plácne ho přes ústa a přinutí ho zapomenout celou Tóru, neboť je psáno: U vchodu hřích schoulí se.10) A neodejde odtamtud, dokud [novorozenec] nesloží přísahu, neboť je psáno: Že kvůli mně se ohýbá každé koleno, odpřisáhne každý jazyk.11) Že kvůli mně se ohýbá každé koleno, to znamená den smrti, neboť je psáno: Před Ním ohýbají [koleno] všichni sestupující [v] prach.12) Odpřisáhne každý jazyk, to znamená den narození, neboť je psáno: Nevinných dlaní a ryzího srdce, který nezvedne nadarmo svou duši a nepřísahá lstivě.13) A která je to přísaha, kterou musí [novorozenec] odpřisáhnout? Buď spravedlivý, a nebuď svévolník! A byť by ti celý svět říkal, že jsi spravedlivý, považuj se za svévolníka! A věz, že Svatý, budiž požehnán, je čistý, že Jeho služebníci jsou čistí, a že ta nešama, kterou ti dal, je čistá! Udržíš-li ji v čistotě, bude dobře. Ale pokud ne, vezmu si ji od tebe!“ – Tana školy r. Jišma‘ela [učí]: „Podobá se to knězi, který svěřuje teruma am ha-arec a říká mu: ,Udržíš-li ji v čistotě, bude dobře. Ale pokud ne, bude před tebou spálena!‘“ – R. El‘azar řekl:

-----------------------------------

1) Hebr. pinkas (řec. pinax).

2) Dosl. ,na vzduch světa‘.

3) Jób 29,3.

4) Tj. v Babylóně.

5) Jób 29,2.

6) Dosl. ,porodu‘.

7) Př 4,4.

8) Jób 19,4.

9) Takže se to netýká obyčejných lidí.

10) Gn 4,7.

11) Iz 45,23.

12) Ž 22,30.

13) Ž 24,4.

 

fol. 31a

„Který verš [to dokazuje]?1) Z lůna mé matky jsi mým odstřihujícím [gozi].2) A odkud víme, že gozi vyjadřuje vykonání přísahy? Neboť je psáno: Odstřihni [gazi] své nazírství a odhoď je.“3)

Rabi El‘azar dále řekl: „Čemu se podobá zárodek v matčině lůně? Ořechu spočívajícímu na vodní hladině. Kdyby na něj člověk položil prst, potopil by se na jedné či na druhé straně.“

Naši rabíni nás učí: První tři měsíce [těhotenství] sídlí zárodek v dolní síni, prostřední [tři měsíce] sídlí zárodek v prostřední síni a poslední [tři měsíce] sídlí zárodek v horní síni. A když nastane jeho čas k odchodu, obrátí se a odchází, což je [důvodem] ženských [porodních] bolestí. To souhlasí s tím, co jsme se naučili: ,Bolesti při [porodu] děvčete jsou větší než [bolesti při porodu] chlapce.‘ A rabi El‘azar řekl: „Který verš [to dokazuje]?4) Když jsem byl činěn v skrytu, vyšit v nížinách země.5) Není psáno: ,usídlen‘, nýbrž vyšit.”6) – Čím se liší bolesti při [porodu] děvčete, že jsou větší než [bolesti při porodu] chlapce? – [Chlapec] odchází [z matčina těla] v poloze, jak byl počat, a [děvče] odchází [z matčina těla] v poloze, jak bylo počato. Jeden se otáčí dopředu a druhý se neotáčí dopředu.7)

Naši rabíni nás učí: První tři měsíce [těhotenství] je manželský styk škodlivý pro ženu a škodlivý pro zárodek. Prostřední [tři měsíce] je škodlivý pro ženu a prospěšný pro zárodek. Poslední [tři měsíce] je prospěšný pro ženu a prospěšný pro zárodek, protože zárodek tak získává živost a odolnost.

Tana [učí:] „Provádí-li někdo manželský styk devadesátý den [těhotenství], jako by proléval krev.“ – Jak to máme vědět?8) – „Spíše,“ řekl Abaje, „souložíme jako obvykle a střeží lehkověrné Pán.“9)

Naši rabíni nás učí: Člověk má tři [nejbližší] společníky: Svatého, budiž požehnán, svého otce a svou matku. Jeho otec ho oplodnil bílou [substancí], z níž jsou jeho kosti, šlachy, nehty, mozek v hlavě a oční bělmo. Jeho matka ho oplodnila červenou [substancí], z níž je jeho kůže, maso, vlasy, krev a oční duhovka. Svatý, budiž požehnán, mu dává ducha, nešamu, podobu, zrak očí, sluch uší, řeč úst, chůzi nohou, rozumnost a intelekt. A když nastane jeho čas, aby byl odebrán ze světa, Svatý, budiž požehnán, si vezme Svůj podíl, zatímco podíl jeho otce a jeho matky ponechá jim. Rav Papa řekl: „Jak praví přísloví: Oklepej sůl a maso hoď psovi!“10)

Rav Chinena bar Papa vykládal: „Jaký je význam verše: Činí věci veliké až k neprozkoumání a zázraky až k nespočítání?11) Pojď a viz, jak se liší způsob Svatého, budiž požehnán, od způsobu [člověka] z masa a kostí! Způsobem [člověka] z masa a kostí je, že vloží předmět do kožené lahvice, [jejíž otvory] jsou zavázané a její ústí míří nahoru, [a přesto] je pochybné, zda se [obsah] uchová či neuchová. Ale Svatý, budiž požehnán, vytvoří zárodek v ženském lůně, které je otevřené a jeho ústí míří dolů, [a přesto se obsah] zachová. Jiná verze: Vloží-li člověk své předměty na misku vah, tak čím jsou těžší, tím hlouběji klesají. Ale Svatý, budiž požehnán, [učinil ženu tak], že čím je zárodek těžší, tím více stoupá.“12)

Rabi Jose Galilejský vykládal: „Jaký je význam verše: Chválím Tě za to, že jsem [vznikl] obávaně zázračně! Zázračná jsou Tvá díla a duše má to ví?13) Pojď a viz, jak se liší způsob Svatého, budiž požehnán, od způsobu [člověka] z masa a kostí! Způsobem [člověka] z masa a kostí je, že člověk vloží setbu na záhon a všechno vyroste zvlášť podle svého druhu. Ale Svatý, budiž požehnán, vytvoří zárodek v ženském lůně tak, že všechno14) vyroste jednotně podle stejného druhu. Jiná verze: Barvíř vkládá barviva do kotle, aby se všechna stala jedinou barvou. Ale Svatý, budiž požehnán, vytvoří zárodek v ženském lůně tak, že každá jeho část se vyvíjí podle svého druhu.“15)

Rav Josef vykládal: „Jaký je význam verše: Chválím Tě, Pane! Vždyť rozhněval ses na mne, odvrátil se Tvůj hněv a ukonejšil jsi mne?16) O čem to Písmo vypráví? O dvou mužích, kteří se vydali za obchodem, když tu se zapíchl trn do [nohy] jednoho z nich, který se hned začal rouhat a klít.17) Za několik dní se však dozvěděl, že loď jeho druha se potopila na moři, a tak začal chválit a děkovat.18) Proto je psáno: Odvrátil se Tvůj hněv a ukonejšil jsi mne. Je to totéž, co řekl rabi El‘azar: Jaký je význam verše: Činící zázraky jedině! A buď požehnáno Jméno Jeho slavné navěky?19) Dokonce ani ten, kvůli komu se stane zázrak, si svého zázraku není vědom.“20)

------------------------------------------

1) Tj. že novorozenec složil takovou přísahu.

2) Ž 71,6, sloveso g-v-z znamená v jistých spojeních také ,odstřihnout slib‘, přičemž ,odstřihující‘ má moc zrušit ho (viz např. Nedarim 68a), podobně jako ti, kteří smí rozhodnout o slibu nazíra. Bůh je tedy nazýván pánem nad slibem již z doby pobytu člověka v lůně matky.

3) Jr 7,29.

4) Tj. že zárodek sídlí na začátku těhotenství v ,dolní síni‘.

5) Ž 139,15.

6) Což naznačuje početí zárodku; rovněž je zde zmínka o nížinách.

7) Děvče se otáčí, což zvětšuje matčiny bolesti, chlapec zůstává ve stejné poloze.

8) Tj. jak máme vědět, kdy je přesně devadesátý den po početí?

9) Ž 116,6; chrání ty, kteří se nedokáží ochránit sami.

10) Sůl je zde obrazem nešamy – duše, jež uchovává lidské tělo, když ho pak po smrti opouští, ono samo již není k ničemu.

11) Jób 9,10.

12) Protože začíná v ,dolní síni‘ a končí v ,horní síni‘, jak bylo uvedeno výše.

13) Ž 139,14.

14) Tj. ,semeno‘ obou rodičů.

15) Tedy z jistých částí se stane kůže nebo svaly, atd., zatímco z jiných se stanou kosti, vlasy atd.

16) Iz 12,1.

17) A kvůli této nehodě musel přerušit cestu.

18) Nyní byl vděčný za tu malou nehodu, která ho ochránila před velkým neštěstím.

19) Ž 72,18n.

20) A ví to jedině Bůh.