1. kapitola, fol. 34a
1. Kněží hlídkují1) na třech místech Chrámu:2) v Avtinasově budově, v Budově záblesku a v Budově ohniště.3) A levité [hlídkují] na jednadvaceti místech: pět [levitů] je u pěti bran Chrámové hory,4) čtyři [levité] jsou ve čtyřech rozích uvnitř, pět [levitů] je u pěti5) bran Nádvoří,6) čtyři [levité] jsou na čtyřech rozích venku,7) jeden [levita] je u Obětní síně,8) jeden [levita] u Síně opony9) a jeden [levita] je za Budovou smíření.10)
2. Dozorce Chrámové hory obcházel kolem všech hlídek a [držel] před sebou planoucí louče. A každá hlídka, která [před ním] nepovstala a neřekla dozorci Chrámové hory ,Mír s tebou‘, protože usnula,11) [dozorce] ji zbil holí a měl právo spálit její šaty. A lidé říkali: ,Co se to ozývá na Nádvoří? Hlas bitého levity, jemuž jsou páleny šaty za to, že usnul na své hlídce.‘ Rabi Eli'ezer ben Ja'akov říká: „Jednou přistihli bratra mé matky, jak usnul, a spálili mu šaty.“
3. Chrámová hora měla pět bran: dvě Chuldiny12) brány z jihu sloužící ke vstupu i k odchodu; Kipónova13) [brána] ze západu sloužící ke vstupu i k odchodu; Tadiova14) [brána] ze severu, [která] nebyla [veřejností] používána vůbec; a Východní brána, na níž byl znázorněn šúšanský hrad,15) neboť jí [procházel] velekněz pálící [červenou] krávu16) i všichni jeho pomocníci mířící na Olivovou horu.17)
4. Nádvoří18) mělo sedm bran: tři na severu, tři na jihu a jednu na východě.
Na jihu byla [nejprve] Planoucí brána,19) druhá byla Obětní brána20) a třetí byla Vodní brána.21) Na východě byla Nikanorova brána,22) která měla dvě síně, jednu napravo a druhou nalevo. Jedna byla Síní oblékače Pinchase23) a druhá byla Síní oplatek.24)
5. Na severu byla [nejprve] Brána záblesku25) na způsob verandy. Měla na sobě vystavěno patro, takže kněží hlídkovali nahoře a levité dole. Měla dveře do vnějšího obvodu.26) Druhá byla Obětní brána a třetí byla Budova ohniště.
6. V Budově ohniště byly čtyři síně jako přístěnky ústící do chodby, dvě na posvátné [půdě] a dvě na profánní [půdě].27) Byla tam řada kamenů28) oddělující posvátnou [půdu] od profánní. A k čemu [síně] sloužily? Ta jihozápadní byla Obětní síní, ta na jihovýchodě byla Síní předkladného chleba. Do té severovýchodní ukryli Chašmonejci oltářní kameny poskvrněné řeckými králi.29) Tou severozápadní sestupovali [rituálně nečistí kněží] do Lázně.
1) Ohledně pravidla čtyřiadvaceti nočních hlídek viz Tamid 27a.
2) Termín bejt ha-mikdaš, ,Dům svatyně‘ zahrnoval také celý prostor kolem chrámových budov.
3) Tyto tři prostory sousedily s Nádvořím, na němž stál obětní oltář.
4) Tak byla označována vnější chrámovou zeď.
5) Mišna I,4 uvádí, že Nádvoří mělo sedm bran, avšak není jisté, zda byly hlídány všechny brány nebo jen některé.
6) Viz dále mišna I,4.
7) Jelikož na Nádvoří se nikdo nesměl posadit a hlídkující tak nemuseli po celou dobu hlídky stát.
8) Může se jednat o tzv. ,Síň beránka‘ zmiňovanou v Tamid 27a
9) Tam se podle traktátu Tamid tkaly nové opony pro Vnitřní svatyni.
10) Takto se nazývala Vnitřní svatyně i ve Druhém chrámu, přestože již neobsahovala Archu. 11) Varianta: „A každá hlídka, která [před ním] nepovstala (…), aby jí dozorce Chrámové hory řekl: ,Mír s tebou‘, protože usnula, atd.“ (Tamid 27b).
12) Není známo, zda je tu nějaká souvislost s prorokyní Chuldou, o níž se zmiňuje 2K 22,14.
13) Brána se možná jmenovala po Koponiovi, který byl v r. 6-7 prokurátorem Judska a Samaří (viz J. Flavius: Židovské starožitnosti XVIII,2 a 29).
14) Původ tohoto pojmenování je neznámý.
15) Na památku povolení perského krále k vybudování Druhého chrámu (viz Menachot 98a).
16) Podle Para IV,1 jde o názor r. Me’ira. Podle rabínů to však mohl učinit jakýkoli kněz.
17) Tam se kráva spalovala.
18) Tak se nazývá celý prostor sahající od Nádvoří Izraelitů směrem dovnitř, kde se konaly bohoslužby; pravděpodobně bylo obehnáno zdí.
19) Skrze ni se dopravovalo palivové dříví.
20) Touto branou se zřejmě dopravovala obětní zvířata (viz mišna I,5).
21) Viz mišna II,6.
22) O Nikanorovi viz Joma 38a.
23) Nazývala se podle jistého Pinchase, který oblékal velekněze (viz Šekalim V,1).
24) Tam se připravovaly oplatky pro veleknězovu každodenní oběť.
25) Zřejmě se jedná o stejnou budovu jako je Budova záblesku, kterou uvádí mišna I,1.
26) Z její zadní části vedl průchod do vnějšího obvodu (chel); viz mišna II,3.
27) První dvě síně přiléhaly na jihu k Nádvoří a druhé dvě síně přiléhaly na severu k vnějšímu obvodu.
28) Dosl. ,hlavy oblázků‘; možná to byla kamenná mozaiková podlaha.
29) Viz 1Mak 1, 46, 59; 1Mak 4, 36, 46.
fol. 34b
7. V Budově ohniště jsou dvě brány: jedna vede do vnějšího obvodu, druhá vede na Nádvoří. R. Jehuda říká: „Ta, která vedla na Nádvoří, měla malou branku, kterou se vcházelo při prohledávání Nádvoří.“
8. Budova ohniště měla kopuli. Byla to velká budova obložená [zvenčí] kamennými dlaždicemi. Tam spali starší ,domu otců‘1) a měli s sebou klíče od Nádvoří. Novici2) [spali] každý na svých šatech na zemi.
9. Bylo tam jedno místo loket na loket a [na něm] mramorová deska. Na ní byl připevněn kruh a [pod ní] řetěz, na němž byly pověšeny klíče. Když nastal čas zamykat [brány], [kněz] zvedl desku za ten kruh a vzal si klíče z toho řetězu. Kněz potom zamkl zevnitř a levita přespal venku. Když ukončil zamykání, vrátil klíče na řetěz a desku na své místo. Na ni položil své šaty a přespal tam. Zjistil-li u sebe některý z nich výron [spermatu], vyšel ven a prošel točitým schodištěm3) vedoucím pod pevností,4) kde byly planoucí louče z obou stran, dokud nedošel do Lázně. R. Eli'ezer ben Ja'akov říká: „[Prošel] točitým schodištěm vedoucím pod vnějším obvodem, vyšel a prošel Tadiovou bránou.“
2. kapitola
1. Chrámová hora měřila pět set loktů na pět set loktů.5) Její většina byla na jihu, druhá [největší část] byla na východě, třetí [největší část] byla na severu a nejmenší [část] byla na západě. Místo, které bylo nejrozlehlejší, bylo rovněž nejvyužívanější.
2. Kdokoliv přicházel na Chrámovou horu, přicházel cestou zprava, zamířil [proti směru hodinových ručiček], až vyšel cestou zleva, kromě toho, koho potkala nepříjemnost, neboť ten zamířil nalevo [hned]. [Když se ho ptali:] ,Co je s tebou, že jsi zamířil vlevo?‘, [a on odpověděl:] ,Protože jsem truchlící‘, [popřáli mu:] ,Kéž tě utěší Ten, kdo přebývá v tomto Domě!‘ [Pokud odpověděl:] ,Protože jsem exkomunikovaný‘, [popřáli mu:] ,Kéž jim Ten, kdo přebývá v tomto Domě, vnukne, aby tě přijali zpět!‘ To je názor r. Me’ira. Rabi Jose mu řekl: „Působíš [dojmem], že s ním zacházeli krutě.6) Spíše [mu popřáli:] ,Kéž ti Ten, kdo přebývá v tomto Domě, vnukne, abys naslouchal slovům svých kolegů a oni tě přijali zpět‘.“
1) ,Domy otců‘ se nazývaly skupiny kněžských rodů, které se střídaly v bohoslužbách.
2) Dosl. ,květy kněžství‘; mladí kněží, kteří právě zahájili svou službu.
3) Hebr. mesiba, dosl. ,okruh‘.
4) Zřejmě jde o budovu, která ke Chrámu přiléhala ze severozápadní strany (Joma 2a).
5) ,Chrámovou horou‘ je zde zřejmě míněna část Chrámu mezi Nádvořím a vnější zdí. Toto území sice nebylo posvátné, ale přesto bylo nutno zachovávat vůči němu jistou úctu, takže na ně nesměl nikdo vstoupit s mošnou a holí, používat je jako zkratku, atd. (srv. Berachot 54a).
6) Když k tomu, aby změnili svůj názor, považuje za nutný zásah Boží.